Mých hodně řádků o naší letošní dovolence na Krétě. Abychom nezapomněli, jak moc se nám tam líbilo a třeba i někomu doporučili její návštěvu.

V úterý 20. dubna jsme se úplně normálně nasnídali, úplně normálně se vrátili na pokoj, debatovali o dnešních aktivitách a plánovali trasy metrem, když věci nabraly naprosto nečekaný spád.

Pondělí začalo docela optimisticky. Jednak jsme měli nádherný východ slunce (snad ty barvy propána nebyly zapříčiněné sopečným prachem) a pak se mi hned ráno povedlo přes telefon přebookovat nedělní dvouzastávkový let na přímou linku New York - Praha!

Jak už se Dany zmínila v předchozím příspěvku, prožili jsme v sobotu lehce horrorový večer. Po návratu na pokoj jsme zjistili, že je náš let zrušen, načež jsem se uklidnil pivem z ledničky a baseballem v televizi. A v jednom kuse jsem se naší situaci v sebeobraně tlemil :)

I přesto, že předpověď hlásila pěkné počasí, probudili jsme se do zamračeného rána. Já ještě s tím nenáviděným nejnepříjemnějším pocitem - opar na rtu.

Druhé newyorské probuzení se neslo ve znamení polojasného až zamračeného dne. Po obligátní snídani (donuty alias Homerovy koblížky a opečené tousty na několik způsobů, kafe a džus) jsme dumali, co dál. Nakonec vyhrál jižní cíp Manhattanu a první na řadě bylo Ground Zero.

Tentokrát se hlásím já - žena :) Včerejší den byl pecka.

Tak jsme si splnili sen a podívali se přes Atlantik, do země neomezených možností. Využili jsme akční nabídky letenek a ubytování a i přes některé zádrhely, jako že nám Student Agency nedokázala včas zarezervovat místa, jsme se ocitli 14. března brzy ráno na ruzyňském letišti a psychicky se připravovali na devítihodinový let.

Včera jsme zažili krásný den. Joe strávil celou noc na trancovém koncertě v Praze, takže když jsme ho ráno vyzvedávala u vlaku, museli jsme se jet ještě dospat :o). Nakonec rodinná rada neschválila k obědu obligátní ňamku, ale rozhodli jsme se navštívit nějaký pěkný místo a spojit to i s jídlem :o)

V půlce září jsme konečně vyrazili na vytouženou dovolenou, s cestovkou Blue Style jsme se vydali na tuniský ostrov Djerba. Vlastně, ona to ani tak nebyla ani tak dovolená, jako spíš svatební cesta. Dne 11. září jsme totiž s Lotrinkou navždy spojili naše životy na zámku v Brandýse nad Labem a jedna z prvních cest v nové etapě našeho společného života vedla k moři.

Jelikož jsem prospala téměř půlku dne, tak ani teď - pár minut před jednou ranní se zatím do postele nechystám. Můj drahý už však spokojeně dříme a snaží se usilovně vyhnat bacila, který ho včera večer zklátil a dnes si s ním pobyl doma a já se o ty dva musela postarat :o)

Já tak mám alespoň pár chvil napsat sem, jak krásnou jsme prožili neděli.

V obýváku voní šeřík, venku po celonočním dešti konečně svítí sluníčko a my se vydáváme na slavnostní zahájení druhé sezóny kolínské úzkorozchodné trati. A protože je prvního května, podíváme se cestou i po nějaké té rozkvetlé třešni...

Áno! Nikoliv v Jeseníkách, ale Jeseníku. Přesněji řečeno Hrubém Jeseníku. Vesničce, která se nalézá na kopci v Polabské nížině, nad níž se tyčí stožár mobilních operátorů a současně slouží k rozhlédnutí po kraji.

Konečně, náš první jarní výjezd. Sice ještě ne na motorce, ale jen v našem autíku. Onehdá jsme cestou do Mladé Boleslavi minuli směrovku na zámek Dětenice, a protože jsme tvorové zvídaví, vypravili jsme se právě tam.

Nějak se nedaří dodržovat kvótu článků... Z toho můžete lehce usoudit, že v současném sychravém počasí nepodnikáme mnoho aktivit. Alespoň se v obrazovém průvodci vrátíme k našemu výletu do míst, kde jsme prožili kus dětství.